Z dějin holického školství
Holické děti navštěvovaly zpočátku,patrně dosti nepravidelně, školu u olomouckého kostela sv. Mořice, do jehož farnosti vesnice náležela. Teprve po zřízení lokálie v Holici bylo možno uvažovat o samostatné škole, která však byla zřízena při zdejší duchovní správě až roku 1748. Jejím prvním „rektorem“ (učitelem a správcem) byl ustanoven Karel Kočí. Skromná jednotřídní škola pod patronátem svatomořické fary stávala pravděpodobně na místě pozdějších domů č. 62, 64 a 66 na návsi Svobody (dnes volné prostranství před budovou 1. stupně základní školy). Jedním z důvodů zřízení školy v Holici byla zřejmě výstavba olomoucké pevnosti, jejíž fortifikace bránily snadnému přístupu tamních žáků do města.
Po smrti K. Kočího roku 1772 převzal školu jeho syn Karel Kočí ml., jehož roku 1778 vystřídal nový rektor Václav Potáč. Ten byl dne 13. dubna 1782 zabit bleskem a na jeho místo nastoupil v pořadí čtvrtý holický rektor Jan Jelínek. V roce 1792 se vyučování v Holici ujímá Jan Kryl. Školu předal asi roku 1807 učiteli Václavu Ročenovi a sám se ujal zdejší panské hospody. V. Ročen učil ve vsi celých 39 let až do své smrti roku 1846.
V letech 1816-1818 byla pro školu v Holici postavena nová budova (č. 60 na návsi Svobody), jež byla znovu zbudována po velkém požáru roku 1854. Roku 1820 se stala holická škola tzv. lokální školou pod patronátem náboženského fondu, roku 1844 byla povýšena na farní školu a dozor nad ní byl přenesen na děkanství ve Velké Bystřici. Holickou školu navštěvovaly i děti z přifařených obcí. V uvedeném roce 1844 na ní získávalo základní vzdělání 158 žáků. Hodolany s Rolsberkem se od holické školy osamostatnily v roce 1846, Nový Svět pak roku 1868.
Ve 2. polovině 19. století se z někdejší farní školy stala obecná škola, roku 1865 přešel patronát nad zdejší školou z náboženské matice na obec. Od uvedeného roku se v ní vyučovalo ve dvou třídách, které již přestaly dostačovat rostoucímu počtu žáků. K výstavbě nové školní budovy ovšem přikročil obecní výbor až po nehodě v březnu 1871, kdy se v učebně v době vyučování zřítil na dvou místech strop. Nehoda si naštěstí nevyžádala obětí ani zraněných.
Nová škola spatřila světlo světa v roce 1874. Jednopatrová stavba (dům č. 58) olomouckých stavitelů Františka Kottase a Karla Starého byla hotova za necelé čtyři měsíce, stavební náklady činily cca 17 000 zlatých. Vyučování ve dvou třídách bylo zahájeno po slavnostním otevření dne 13. září 1874.
Jelikož počet žáků rok od roku narůstal, byla holická škola roku 1890 rozšířena na trojtřídní, v roce 1904 na čtyřtřídní se dvěma pobočkami. Od roku 1911 se vyučovalo již v pěti třídách s jednou pobočkou. Není proto divu, že stávající školní budova přestávala stačit a v roce 1908 musela být zvýšena o jedno poschodí. Stavební práce vedli zedničtí mistři Rudolf Klapil a Jan Krejčíř z Hodolan a obecní výbor na ně vyčlenil částku 17 000 korun. Veškeré zakázky spojené s rozšířením a vybavením školy byly důsledně zadávány českým firmám.
Od poloviny 19. století až do 20. let následujícího věku se v čele holické obecné školy vystřídali tři řídící učitelé, kteří současně zastávali funkci varhaníka v místním farním kostele. Od roku 1846 až do své smrti v roce 1879 zde působil nadučitel Josef Novák. Všeobecně váženému učiteli vystrojila obec na vlastní náklady slavný pohřeb. Ve vedení školy jej vystřídal František Blatník, který byl nejen výraznou pedagogickou osobností, ale i vynikajícím zpěvákem, varhaníkem a spoluzakladatelem zdejšího čtenářsko-pěveckého spolku. F. Blatník byl osobním přítelem olomouckého hudebního skladatele Josefa Nešvery a s holickým sborem nastudoval několik jeho kompozicí, zejména slavnostních a vánočních mší. V prosinci 1904 jej obecní výbor jmenoval čestným členem obce. Roku 1907 odešel na vlastní žádost do penze a nedlouho poté zemřel.
Na jeho místo nastoupil Alois Sadílek, který v Holici působil od roku 1890 až do své smrti v roce 1929. Také on se stal výraznou postavou veřejného života obce. Jako dlouholetý předseda holického odboru Národní jednoty se zasloužil o založení české školy na Novém Světě, ale i mateřské a živnostenské pokračovací školy v Holici. Působil rovněž jako jednatel rolnické záložny a dlouholetý obecní kronikář, jehož zásluhou byla zaznamenána řada důležitých momentů v dějinách obce.
Nové impulsy získalo školství v Holici po 1. světové válce. V roce 1922 zde byla založena živnostenská pokračovací škola a o rok později rozhodlo obecní zastupitelstvo o zřízení mateřské školy. Po nezbytných adaptacích, které si vyžádaly přes 9600 Kč byla školka otevřena v přízemí obecního dvora č. 25 dne září 1924.
V roce 1932 bylo zahájeno zdlouhavé jednání o stavbě nové budovy pro obecnou školu, jelikož její původní prostory již byly vzhledem ke zvyšujícímu se počtu žáků nedostatečné (od roku 1921 byla škola šestitřídní a v roce 1932 měla i s pobočkami deset tříd). Obecní zastupitelstvo vypsalo veřejnou soutěž, z níž vzešel vítězně návrh Ing. M. Lamla z Brna. Na stavbu školy uzavřela obec půjčku ve výši 260 000 Kč u Ústřední záložny rolnické v Olomouci, 100 000 Kč věnovala z vlastního kmenového jmění. Za tyto peníze vykoupila usedlosti čp. 37 a 38 se zahradami, které kdysi náležely místnímu obvodnímu lékaři Jakubu Hudcovi a na jejichž místě měla nová škola stát. Ještě v témže roce měla být stavba zahájena, občanské strany v obecním zastupitelstvu však prosadily její odložení (a z důvodů vysokých nákladů se zasazovaly jen o provedení přístavby ke staré školní budově. Stavba nové školy podle původního záměru tak mohla být zahájena až na podzim roku 1935. Stavební práce, do nichž byla zařazena i adaptace tělocvičny a budov obou vykoupených statků, byly zadány staviteli T. Šipkovi z Hodolan. Obec si na ně půjčila další 1 milion Kč u Hypoteční zemědělské banky v Brně s lhůtou splatnosti 35,5 roku na šestiprocentní úrok. Celkový náklad stavby činil cca 1 678 000 Kč.
Nová školní budova v zahradách bývalých usedlostí č. 37 a 38 byla slavnostně otevřena dne září 1936. Obecní kronikář ji nadšeně charakterizuje jako „jednu z nejkrásnějších školních budov poslední doby“. V moderním objektu nalezla útočiště především nově zřízená újezdní měšťanská škola. O jejím založení jednali představitelé obce již od roku 1928, definitivní rozhodnutí však padlo až po vydání nového zákona o újezdních měšťanských školách v březnu 1936. Do té doby navštěvovali holičtí žáci zejména měšťanku v sousedních Hodolanech, případně jiné měšťanské školy v Olomouci či Velkém Týnci. Do holické měšťanky bylo v září 1936 zapsáno prvních 82 žáků, prvním ředitelem školy byl jmenován Štěpán Vychodil, dosavadní ředitel měšťanské školy ve Velkém Týnci. V roce 1938 obdržela škola čestný název „Masarykova měšťanská škola“.
Umístění měšťanky v nové budově ale současně znamenalo, že se prostorové problémy obecné školy nepodařilo zcela vyřešit. Obec proto musela v roce 1938 přistoupit k celkové adaptaci původní školní budovy, která nadále sloužila obecné škole. V jejím čele stál od roku 1930 řídící učitel Jan Horský, předseda Učitelské jednoty olomoucko-šternberské a další holický obecní kronikář, který se významnou měrou zasloužil i o stavbu nové měšťanské školy.
Na podzim 1938 se ve staré školní budově ubytovalo československé vojsko a později zde našli na několik dní azyl i uprchlíci z Němci zabraného pohraničí.
Nacistická okupace postihla tvrdě i holické školství. Ve školách bylo zavedeno nejdříve dvojjazyčné a od roku 1943 jen německé úřadování (to se týkalo nejen korespondence, ale i vedení úředních knih včetně konferenčních protokolů, třídních knih a výkazů). Učitelé si museli bezpodmínečně osvojit dokonalou znalost němčiny, povinně navštěvovali jazykové kurzy a skládali úřední zkoušky. Hlavním vyučovacím předmětem se stala němčina, jež byla vyučována již od 1. ročníku až 8 hodin týdně (češtině se věnovalo maximálně 4 hodiny týdně) ve zvláštní učebně. Obsah veškeré výuky byl upravován v nacistickém duchu a regulován na nejnutnější míru, dějepis byl zrušen úplně. Z učitelských i žákovských knihoven měly být vyřazeny stovky „závadných“ knih a jen zásluhou uvědomělých a statečných pedagogů byla většina knižních fondů zachována.
Školy byly od září 1941 reorganizovány podle německého vzoru – 4 třídy školy obecné a 4 třídy školy hlavní (dříve měšťanské). Z obecné školy do školy měšťanské (hlavní) již nemohli žáci postupovat v libovolném počtu jako doposud, do 1. třídy měšťanky smělo postoupit jen 33 % všeho žactva 5. resp. 4. třídy obecné školy. Žáci nastupovali do vyšších typů škol o rok dříve, aby mohli být tím dříve nasazeni jako dělníci do práce pro říši. Źáci se účastnili povinného sběru odpadových surovin a pracovních brigád. Učitelé byli zase využíváni pro nejrůznější úřednické práce v obci – vedli statkové archy rolnických usedlostí, prováděli soupis výmlatu apod. V říjnu 1944 byla řada učitelů povolána pracovním úřadem do válečné pracovní služby, na hlavní škole zůstal dokonce jen zastupující ředitel F. Látal.
Vyučování neobyčejně trpělo tím, že školních budov bylo často používáno k jiným účelům. Budova hlavní školy byla v září 1944 zabrána pro Hitlerjugend a neučilo se v ní sedm a půl měsíce. V budově obecné školy bydleli v roce 1945 po tři měsíce zákopníci.
Nepohodlní učitelé se snadno stávali obětmi nacistické perzekuce. Holický učitel Alois Karásek musel opustit školu a byl nasazen jako dělník do Solných mlýnů. Do předčasné výslužby musel v srpnu 1941 z nařízení říšského protektora odejít ředitel zdejší měšťanky Š. Vychodil. Až do listopadu 1945 jej zastupoval odborný učitel Florián Látal. Ve vedení obecné školy se vystřídali řídící učitelé Augustin Marek a Ladislav Uhlíř. Tragický byl osud odborné učitelky Milady Petřkové, sestry Dr. Vladimíra Petřka, duchovního české pravoslavné církve v Praze, který byl nacisty umučen pro spoluúčast při atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha v roce 1942. M. Petřková byla odvlečena do koncentračního tábora v Osvětimi, kde následkem prožitých útrap v dubnu 1943 zemřela. Mezi holickými učiteli se našli i aktivní účastníci protinacistického odboje. V britském královském letectvu sloužil kapitán Vítězslav Pospíšil, do roku 1940 odborný učitel na zdejší měšťanské škole.
Krátce po osvobození (22. května 1945) bylo obnoveno vyučování na obecné i měšťanské škole, v provozu zůstala rovněž mateřská škola. Pětitřídní obecnou školu s jednou pobočkou spravoval řídící učitel Jaroslav Smékal, školu navštěvovalo v roce 1947 na 180 dětí. Pětitřídní měšťanskou školu vedl opět ředitel Štěpán Vychodil, v roce 1947 se v ní učilo přes 100 žáků. Mateřskou školu s téměř pěti desítkami dětí řídila učitelka A. Kostová, v roce 1947 byla školka rozšířena o druhé oddělení. Dne 1. září 1948 nabyl účinnosti zákon o jednotné škole. Na jeho základě se dosavadní obecná škola změnila na pětitřídní národní školu a měšťanská škola byla přeměněna na čtyřtřídní střední školu, do níž povinně postoupili všichni žáci, kteří úspěšně ukončili pátý ročník národní školy. V čele národní školy stál až do odchodu do penze J. Smékal, kterého v roce 1952 vystřídal Svatopluk Zeman. Střední školu vedl od roku 1949 po odchodu Š. Vychodila do penze opět odborný učitel F. Látal.
Mateřskou školu řídila M. Lepaříková, od roku 1951 pak ředitel národní školy Smékal. V roce 1952 byla její ředitelkou ustanovena Božena Losertová, která na holické mateřské škole působila již v letech 1924-1939. Její zásluhou se stala místní školka jednou z nejlepších v okrese. V roce 1954 získala nové prostory v domě čp. 4 na návsi Svobody. Od roku 1957 vedla holickou školku Vlasta Husáková, kterou v listopadu 1960 vystřídala Anna Sehnalová.
V listopadu 1950 byly pro žactvo národní i střední školy zřízeny první družiny mládeže.
Výchova a vzdělávání žáků byly po únoru 1948 důsledně vedeny v novém lidově demokratickém duchu. Klíčovou se stala výuka ruského jazyka a občanská výchova, naopak byla redukována výuka náboženství, jež se stalo nepovinným předmětem vyučovaným jen v odpoledních hodinách. K novému duchu výchovy přispívala rovněž nově založená pionýrská organizace. Obecní kronika zaznamenává, že koncem školního roku 1950/1951 složilo prvních 42 žáků pionýrský slib. Žáci se pod vedením svých učitelů opět účastnili povinných brigád v zemědělství a sběru odpadových surovin.
Od 1. září 1953 byly národní a střední škola v Holici v rámci další školské reformy spojeny do osmileté střední školy. Jejím pr vním ředitelem byl jmenován Josef Petr, jehož v roce 1955 vystřídal Svatopluk Zeman, o dva roky později Alois Kočí a od září 1958 Leopold Kovařík. Spojená škola měla v prvním roce své existence 14 tříd, jež navštěvovalo 449 žáků. Učilo na ní 16 učitelů. Při škole působila řada zájmových kroužků, úspěchy slavilo žákovské ochotnické divadlo pod vdením paní učitelky Dudové. V roce 1957 získali holičtí žáci prostřednictvím Sdružení rodičů a přátel školy a MNV vlastní rekreační objekt v Nové Vsi u Rýmařova, využívaný zejména o letních prázdninách jako pionýrský tábor. Školní družina byla od roku 1959 umístěna v nových prostorách zrušeného hostince „U Přemysla Oráče“ na návsi Svobody č. 37.
Dne 1. září 1959 byla při zdejší osmileté škole otevřena devátá třída. Holice se stala jednou ze dvou obcí olomouckého okresu, kde byla pokusně uskutečňována devítiletá školní docházka. Od 1. září 1960 se místní osmiletka úředně změnila v základní devítiletou školu, jež v dalších desetiletích připravila na život stovky holických dětí. Ředitelem ZDŠ v Holici zůstal až do srpna 1968 Leopold Kovařík. V letech 1968-1976 řídil školu Miroslav Dokoupil, kterého v letech 1976-1990 vystřídala Nina Skyvová. Základní devítiletá škola se mezitím změnila na Základní školu v Olomouci – Holici.
Společenské změny po listopadu 1989 se nevyhnuly ani holické škole, vedené od března 1990 Mojmírem Chytilem, jehož v únoru 1992 vystřídala Olga Rychlá. V roce 2002 se do funkce ředitele vrátil Mojmír Chytil. Obě školní budovy prodělaly významné rekonstrukce a modernizace. V roce 1993 získala starší budova školy, v níž je umístěn její 1. stupeň, novou plynovou kotelnu, instalovány byly nové radiátory. O dva roky později byla vybudována plynová kotelna i v novější budově 2. stupně základní školy, kde byly rovněž rekonstruovány šatny a položena nová podlahová krytina. V roce 1996 byla započata důkladná oprava školní tělocvičny. Rekonstrukce pokračovaly v dalších letech opravami střechy, vodárny, nátěrem podlahy v tělocvičně a pokládáním nových podlahových krytin v jednotlivých učebnách, opravami svodů a okapů, oken, vstupů do obou školních budov či sociálního zařízení. V roce 2000 byla provedena celková rekonstrukce elektroinstalace v budově 1. stupně školy. V letošním roce mají být mj. přestěhovány školní dílny do budovy mateřské školy, na další léta jsou naplánovány výměny oken v obou školních budovách a celková rekonstrukce sociálního zařízení.
Holická škola vychovala během více než 250 let svého působení celé generace tvořivých občanů a má všechny předpoklady zůstat úspěšnou „dílnou lidskosti“ i pro další pokolení.
Zdroj:
Miroslav Koudela: Paměti obce Holice, Vydalo město Olomouc – komise městské části Holice v roce 2004 v nákladu 1.000 ks.