Příběhy našich letců
Náš holický občan Ladislav Valoušek se narodil 1. 8. 1918, tedy v době, kdy končila první světová válka. Do šesti let žil u babičky v Žerotíně a pak začal chodit do školy v Holici, kam se přestěhovali rodiče. Tatínek v té těžké poválečné době získal zaměstnání v cukrovaru. Maminka byla v domácnosti, kde vládla až úzkostlivá čistota a pořádek. Ladislav, ale vlastně se mu říkalo Slávku, měl sestru Hedu a mladšího brášku Svatopluka. Heda se později stala manželkou jeho kamaráda Boži Netopila. Vzpomínám na jejich rodinnou pohodu a atmosféru, kdy jsem chodil s jeho bráškou Svaťou do školy. Slávek se vyučil zlatníkem a se svým kamarádem Božou propadli letectví. Slávek stavěl modely a spolu s Božou pak také absolvovali plachtařský výcvik. Jako výborný pilot byl zařazen do akce „Tisíc pilotů republice“. Výcvik zakončil pilotním diplomem. Společně pak narukovali, i když Sláva na Slovensko do Spišské Nové Vsi a pak do Piešťan. Společně s mnohými pak začili tu pokořující dobu zrady a okupace. Navíc Slávek ochutnal fanatismus „luďáků“, kteří naše piloty s nenávistí vyprovodili ze „Slovenského štátu“. To bylo zvlášť bolesvé poznání od našich nejbližších, které naše mladá republika zachránila od úplné maďarizace. Po rozbití našeho státu společně s Božou Netopilem odešli do Polska bojovat proti německé okupaci. Měli tolik společného a jejich osudy se v mnohém podobaly. V Polsku využili nabídky bojovat ve Francii, která bohužel nebyla materiálně ani morálně připravena na válku. Francouzi neměli chuť bojovat a jejich demoralizace se podepsala na rychlé a potupné kapitulaci. Slávek se dostal přes Marseille a Severní Afriku do Anglie, kde se pak s Božou zase shledali. Až v Anglii se dostali do země, která nejenže byla odhodlána se nevzdat, ale podřídila tomu všechny síly s podporou celé země. Proto byli naši piloti vděčně přijati a později tak vysoce hodnoceni v bojích o Anglii. Škoda jen, že toto odhodlání se dostavilo až tehdy, kdy šlo Anglii o vlastní „kůži“.
V Anglii po přeškolení a výcviku byl Slávek Valoušek zařazen k 310. letecké peruti jako operační shací pilot na slavných „Spitech“. Jako zkušený pilot byl později vybrán na posílení východní fronty. Spolu s 21 piloty byl převelen pod. štkpt. Faitlem přes blízký východ do Sovětského svazu.
Nyní nastalo období perného přeorientování a přeškolení na slavné stíhačky LA-5. Slávek hodnotil LA-5 jako vynikající stíhačky. Byly sice vystrojeny jen nezbytnými přístroji, ale s vynikajícími letovými vlastnostmi s dobrou a spolehlivou výzbrojí. Zvláště pak hodnotil robustní podvozek, který umožňoval starty i z neupravovaných polních letišť. Jako zkušený a rozvážný pilot byl pak vybrán na pomoc SNP, kam přeletěli na polní letiště Zolná. V době Slovenského povstání se při nákupu fotomateriálů seznámil se svojí budoucí manželkou ldou. Slávek byl vášnivým fotoamatérem a jen jeho zásluhou existují fotografie z činnosti našich letců za SNP. Proto také na fotografiích chybí, jelikož stál za svou milovanou Leikou, kterou si koupil v Káhiře, při přesunu z Anglie do Sovětského Svazu.
V bojích během SNP startoval až třikrát denně a často se vracel s prostříleným letounem. Při útoku na Piešťany, které tak dobře znal, zničil se svou skupinou 6 nepřátelských letounů a mnoho jich poškodil. Startoval k podpoře pozemních vojsk, bombardoval kolony tanků a vozidel často z 50metrové výšky, kdy se do trupu jeho lavočky zakusovaly střepiny z vlastních bomb. To byly podmínky jen pro tvrdé a odvážné chlapy. Svoji bojovou činnost v SNP ukončil po potlačení povstání. Po přeletu na území ovládané rudou armádou byl pak znovu nasazen do bojů o Ostravu. Takže jeho bojová činnost trvala až do posledního výstřelu války.
Za tuto válku nalétal 703 operačních hodin. Co je obsaženo jen v jedné minutě či vteřině této operační doby, to ví a věděli jen ti, co to osobně prožili. To je 4 228 minut na hraně mezi životem a smrti. Při nalétání 200 operačních hodin byli piloti přeřazováni do jiných akcí, které nebyly spojeny přímo s bojovou činností. Do leteckého deníku se zapisovaly operační hodiny a minuty, taková to byla „vzácnost“. Kde mohla naše Československá republika být, kdyby nebylo druhé světové války. Nemuseli jsme zažít následná poválečná léta podřízená studené válce. Jak mohlo být všechno jinak, kdo má na tom vinu, na Mnichovské dohodě, na okupaci, na poválečné rozdělené Evropě? Kdo nese vinu na tom, že stateční, co obětovali svoje životy, a ti, co přežili, byli pak ještě pronásledováni?
A tady se zase osudy našeho Slávka a Bóži Netopila podobají. Místo uznání a úcty byl v roce 1950 z armády vyhozen. Vystěhován do pastoušky a práci dostal jen v cihelně. Co na to říct? Jaká je omluva pro takový postoj? Lidé, co kolaborovali s Němci, byli mnohdy ve funkcích a bojovníci za naši svobodu byli pronásledováni.
Svůj život skončil jako dělník v Moravii a později v Chronotechně. Žil skromně a nenápadně, nikdy se nedožadoval nějakých výhod. Byl sice na stáří rehabilitován a povýšen na plk. v záloze, ale to neodčiní zrůdnost komunistického režimu. Na své pouti životem se setkal s mnoha lidmi různého postavení a samozřejmě s pestrou škálou charakterů. Osobnost Ladislava Valouška, člověka vzácně dobré povahy, člověka statečného, čestného, životem těžce zkoušeného, si právem zaslouží úctu nás všech.
Zemřel 24. 5. 1996 a jeho posledního rozloučení se zúčastnila letka proudových shačů nízkým přeletem nad Šternberským hřbitovem.A tak již není mezi námi Ladislav Valoušek, plukovník letectva, bývalý příslušník RAF 310. stíhací perutě. Stíhač, který bojoval ve Francii, Anglii, v SSSR a během SNP. Nositel mnoha zahraničních i československých vyznamenání.
Ladislav Zahradník
