Kostel a fara v Holici
Holice byla od středověku součástí farnosti kostela Mořice v Olomouci, svatomořickému faráři (později proboštu) odváděli zdejší poddaní i povinné desátky. Ve vsi samé byl, neznámo kdy, zbudován filiální kostel zasvěcený sv. Urbanu. K jeho založení se váže místní pověst, podle které našla dívka žnoucí trávu na návsi sošku sv. Urbana, k jehož poctě byla na onom místě zbudována kaple, později přestavěná na kostel. Památná soška světce byla podle J. Drápala po staletí uchovávána v pololánické usedlosti č. 32 na návsi. V Holici se jeho památka každoročně připomínala při oslavách tzv. patrocinia či „malých hodů“ na svátek sv. Urbana, kdy do vsi putovala procesí poutníků z okolních vesnic.
Patron zdejšího chrámu, svatý Urban, byl římským papežem v letech 222-230. Podle dochovaných legend obrátil na křesťanskou víru mnoho pohanů, mimo jiné sv. Valeriána, ženicha sv. Cecílie. Kromě toho organizoval sbírky ve prospěch uvězněných křesťanů, které připravoval na mučednickou smrt. Sám byl uvězněn, mučen a posléze popraven dne 25. května 230 za vlády římského císaře Alexandra Severa. Roku 821 byly nalezeny jeho svaté ostatky a uloženy v chrámu sv. Cecílie.
První hodnověrná písemná zpráva o filiálním kostele sv. Urbana v Holici pochází až z ledna roku 1610, kdy byl vysvěcen olomouckým světícím biskupem Janem Civallem, pravděpodobně po nějaké rozsáhlejší stavební úpravě či dokonce novostavbě (v této souvislosti je zajímavé, že se o něm ještě nezmiňuje urbář městských statků z roku 1606, na rozdíl od mladšího urbáře z roku 1655). Do vzdáleného kostela docházel konat občasné bohoslužby a církevní obřady svatomořický farář.
Nejstarší zprávy o podobě holického kostela z poloviny století jej popisují jako dosti prostou, pravděpodobně jednolodní stavbu zaklenutou jen v presbytáři, jinak opatřenou malovaným dřevěným stropem. Kostel byl vybaven třemi oltáři a křtitelnicí, ale chyběla mu kazatelna. Ve věži byly zavěšeny dva zvony. K pozemkovému majetku chrámu patřila role ve výměře 28,5 měřice věnovaná obcí, z jejíhož výnosu byly hrazeny výdaje spojené s provozem kostela a duchovní správou.
Pravidelné nedělní bohoslužby museli ovšem Holičtí navštěvovat v olomouckém chrámu sv. Mořice. Protože docházka do vzdáleného farního kostela byla značně obtížná, vymohla si obec roku 1714 zřízení tzv. lokálie. Pro Holici byl ustanoven zvláštní kaplan, podřízený proboštu u sv. Mořice, který docházel na pravidelné bohoslužby do vsi. V roce 1747 pro něj dala obec zbudovat přímo v Holici samostatný příbytek (kaplanku), odkud mohl kněz vykonávat bezprostřední duchovní správu. V souvislosti s tím mohla být o rok později ve vsi zřízena i samostatná škola. Kaplan dostával od obce každoročně 100 zlatých a 7 měřic žita, později ještě 10 sáhů dříví a 10 kop otýpek od olomouckého magistrátu. Kromě toho byl vydržován i dary dobrodinců. Např. v roce 1766 věnoval holický mlynář Antonín Wagner na vydržování kaplana 1000 zlatých. Za tyto požitky byl povinen sloužit 12 mší ročně.
Roku 1769 zapálil blesk kostelní věž, která shořela, ale ještě v témže roce byla znovu postavena a nově pokryta měděným plechem.
Roku 1784 byla v Holici zřízena autonomní duchovní správa, tzv. lokální kuracie. K ní příslušely i sousední vesnice Hodolany, Rolsberk a Nový Svět. Patronát nad kostelem převzal náboženský fond (později náboženská matice), který platil i místního kaplana. Z jeho prostředků byla v roce 1791 vystavěna také nová budova duchovní správy v sousedství kostela.
Krátce po zřízení kuracie byl nákladem 8-9 000 zlatých z peněz náboženského fondu rozšířen i malý holický kostelík. Chrám zcela změnil svou vnitřní dispozici (oltář byl umístěn pod západní věží, hlavní vchod byl spolu s novými varhany z roku 1809 zbudován na východní straně) a byl nově vybaven. Na hlavní oltář byl umístěn nový obraz sv. Urbana, darovaný holickým rodákem a bývalým kartuziánem Bartolomějem Přikrylem, jenž kostelu roku 1796 věnoval i mešní záduší v hodnotě 1208 zlatých. V roce 1822 byla na přání a nákladem holických farníků znovu změněna orientace chrámu, vystavěna byla nová sakristie a obnoveny všechny tři oltáře. To byla poslední významná stavební změna původního holického svatostánku. Nevelký kostel stál uprostřed návsi napříč (od západu k východu, byl tedy opačně orientován než současný chrám), věží a hlavním vchodem obrácen k usedlosti č. 14, presbytář se nacházel naproti usedlosti č. 43.
Přímo u kostela se rozkládal také původní holický hřbitov, doložený roku 1785. Ten byl nedlouho poté přemístěn na současné místo za jižním koncem obce (nové pohřebiště je zakresleno již na katastrální mapě z roku 1833). Hřbitov byl několikrát rozšiřován, významné bylo rozšíření v roce 1873, kdy byla postavena i márnice.
V souvislosti s růstem počtu věřících (v roce 1817 patřilo k holické kuracii 1391 farníků) byla roku 1843 povýšena zdejší lokální kuracie na samostatnou faru, jež byla podřízena děkanství ve Velké Bystřici. V důsledku populačního růstu Holice i dalších obcí farnosti přestal malý farní kostel záhy dostačovat potřebám duchovní péče. Stavba navíc postrádala patřičně důstojný vzhled, o čemž výmluvně svědčí reakce olomouckého profesora bohosloví P. Debiasiho. Když tento kněz v roce 1862 poprvé zavítal do Holice sloužit velkou mši, při pohledu na kostel udiveně pravil: „To že jest kostel? Toť stodola.“
Obec si byla vědoma nutnosti stavebních oprav chrámu, když však byl při obhlídce v roce 1866 zjištěn katastrofální stav stropu a krovu, rozhodla se postavit zcela nový kostel. Místodržitelství však stavbu odsunulo, neboť náboženský fond, jenž měl stavbu coby patron z větší části financovat, měl prostředky na patronátní stavby rozvrženy již na řadu let dopředu. Holičtí farníci v čele s kaplanem Ferdinandem Harnou léta marně usilovali až na nejvyšších místech o povolení stavby. Starý kostel zatím dále chátral a ohrožoval životy věřících.
Příznivý obrat nastal až s nástupem faráře P. Karla Schuberta v listopadu 1885, který se rázně zasadil o novostavbu chrámu v Holici. Výslovně se zřekl odpovědnosti za ohrožení lidských životů ve starém kostele. Následkem jeho prohlášení konečně okresní hejtmanství v Olomouci nařídilo v lednu 1886 uzavřít farní kostel a tím se otevřela cesta k výstavbě nového, důstojného chrámu.
Po dobu bourání starého a stavby nového kostela se bohoslužby konaly v jedné uprázdněné a rozšířené třídě místní školy, v níž byla zřízena prozatímní kaple. Demolici kostela zadala obec ve výběrovém řízení za nejnižší nabízenou cenu 770 zlatých Romanu Zapletalovi z Holice.
Získat povolení na stavbu nového kostela však nebylo jednoduché. Podařilo se to jen díky mimořádnému úsilí faráře Schuberta a obecního výboru a mimořádné přímluvě místodržitelského rady a olomouckého okresního hejtmana Karla Khadeho na jaře roku 1887. Stavba byla zadána olomouckému staviteli Johannu Aulegkovi a již zmíněnému R. Zapletalovi z Holice. Nový kostel měl získat podobu baziliky s rovným dřevěným stropem. Bývalý holický starosta Jan Otáhal ovšem navrhl, že je ochoten dát na své náklady zbudovat důstojnější klenutý strop.
Stavební plány sice musely být přepracovány, ale již v srpnu 1887 mohlo být započato s kopáním základů a v září s vlastní stavbou. Dne 18. 9. 1887 se v Holici konala velkolepá slavnost svěcení základního kamene nového kostela. Pro chrám byly pořízeny také čtyři nové zvony odlité Hillerovou zvonařskou dílnou v Brně, varhany vyrobené firmou Rieger v Krnově nebo reliéfní křížová cesta od firmy Gypen z Mnichova. Před kostelem byly umístěny sochy moravských patronů sv. Cyrila a Metoděje, vytvořené brněnským sochařem Tomolou. Na kostelní věži byly roku 1890 umístěny hodiny zhotovené hodinářem Janem Czepkem z Brna.
Stavební práce byly dokončeny za neuvěřitelně krátkou dobu již v říjnu 1888. Celkový náklad na stavbu a vybavení kostela dosáhl 62 902 zlatých. Více než 25 000 zlatými přispěli dobrodinci.
Současně se stavbou kostela probíhala i oprava zchátralé fary za vydatného přispění holického cukrovaru, obce, kostelního konkurenčního výboru a náboženské matice. Rekonstrukce farní budovy, jež byla zvýšena o jedno poschodí, byla dokončena v roce 1888.
Nový farní chrám sv. Urbana byl slavnostně vysvěcen v neděli 21. října 1888 za účasti obrovského množství lidí z Holice i širokého okolí. Obřad svěcení vykonal P. Chalupa, děkan z Velkého Týnce, jenž sloužil v novém kostele i první mši svatou za hudebního doprovodu skladatele Josefa Nešvery. Slavnostní biskupská konsekrace holického kostela proběhla dne 28. května 1893 za osobní účasti olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna. Při slavnostní mši zazněla Nešverova „Missa Angelorum“ osobně dirigovaná komponistou.
Správu farnosti, z níž se krátce před svým připojením k Olomouci vyfařily Hodolany s osadou Rolsberk, vedl až do roku 1918 zasloužilý kněz Karel Schubert. S jeho jménem je spojena rovněž výstavba holického cukrovaru a pivovaru i zřízení Ústřední záložny rolnické v Olomouci.
Od roku 1919 byl farářem v Holici P. Antonín Hrab, výmluvný kazatel od sv. Michala v Olomouci. Za jeho duchovní správy byly ve dvacátých letech pořízeny čtyři nové zvony (náhradou za původní zvony odvezené v letech 1. světové války), ale i oprava a omítnutí celého kostela nákladem přesahujícím 100 000 Kč, nová vnitřní výmalba chrámu, obnova oltáře a soch, oprava farní budovy a úprava okolí kostela a fary. Nezapomenutelný P. A. Hrab se stal posléze děkanem a v roce 1948 nesídelním kanovníkem olomoucké metropolitní kapituly.
Od července 1949 spravoval holickou farnost zpočátku jako administrátor, později jako farář P. Antonín Unzeitig, do té doby katecheta v Hodolanech. Tento kněz se stal v roce 1953 obětí komunistické perzekuce, když byl za tzv. protistátní činnost odsouzen k třináctiletému žaláři.
V dalších desetiletích se i římskokatolická farnost v Holici ocitla v nemilosti režimu a teprve v posledních čtrnácti letech se probouzí k novému duchovnímu životu. Potřebné rekonstrukce se dočkal i farní kostel, který se při slavnostních příležitostech znovu stává i důležitým společenským centrem městské části.
Z dějin holického školství
Holické děti navštěvovaly zpočátku,patrně dosti nepravidelně, školu u olomouckého kostela sv. Mořice, do jehož farnosti vesnice náležela. Teprve po zřízení lokálie v Holici bylo možno uvažovat o samostatné škole, která však byla zřízena při zdejší duchovní správě až roku 1748. Jejím prvním „rektorem“ (učitelem a správcem) byl ustanoven Karel Kočí. Skromná jednotřídní škola pod patronátem svatomořické fary stávala pravděpodobně na místě pozdějších domů č. 62, 64 a 66 na návsi Svobody (dnes volné prostranství před budovou 1. stupně základní školy). Jedním z důvodů zřízení školy v Holici byla zřejmě výstavba olomoucké pevnosti, jejíž fortifikace bránily snadnému přístupu tamních žáků do města.
Po smrti K. Kočího roku 1772 převzal školu jeho syn Karel Kočí ml., jehož roku 1778 vystřídal nový rektor Václav Potáč. Ten byl dne 13. dubna 1782 zabit bleskem a na jeho místo nastoupil v pořadí čtvrtý holický rektor Jan Jelínek. V roce 1792 se vyučování v Holici ujímá Jan Kryl. Školu předal asi roku 1807 učiteli Václavu Ročenovi a sám se ujal zdejší panské hospody. V. Ročen učil ve vsi celých 39 let až do své smrti roku 1846.
V letech 1816-1818 byla pro školu v Holici postavena nová budova (č. 60 na návsi Svobody), jež byla znovu zbudována po velkém požáru roku 1854. Roku 1820 se stala holická škola tzv. lokální školou pod patronátem náboženského fondu, roku 1844 byla povýšena na farní školu a dozor nad ní byl přenesen na děkanství ve Velké Bystřici. Holickou školu navštěvovaly i děti z přifařených obcí. V uvedeném roce 1844 na ní získávalo základní vzdělání 158 žáků. Hodolany s Rolsberkem se od holické školy osamostatnily v roce 1846, Nový Svět pak roku 1868.
Ve 2. polovině 19. století se z někdejší farní školy stala obecná škola, roku 1865 přešel patronát nad zdejší školou z náboženské matice na obec. Od uvedeného roku se v ní vyučovalo ve dvou třídách, které již přestaly dostačovat rostoucímu počtu žáků. K výstavbě nové školní budovy ovšem přikročil obecní výbor až po nehodě v březnu 1871, kdy se v učebně v době vyučování zřítil na dvou místech strop. Nehoda si naštěstí nevyžádala obětí ani zraněných.
Nová škola spatřila světlo světa v roce 1874. Jednopatrová stavba (dům č. 58) olomouckých stavitelů Františka Kottase a Karla Starého byla hotova za necelé čtyři měsíce, stavební náklady činily cca 17 000 zlatých. Vyučování ve dvou třídách bylo zahájeno po slavnostním otevření dne 13. září 1874.
Jelikož počet žáků rok od roku narůstal, byla holická škola roku 1890 rozšířena na trojtřídní, v roce 1904 na čtyřtřídní se dvěma pobočkami. Od roku 1911 se vyučovalo již v pěti třídách s jednou pobočkou. Není proto divu, že stávající školní budova přestávala stačit a v roce 1908 musela být zvýšena o jedno poschodí. Stavební práce vedli zedničtí mistři Rudolf Klapil a Jan Krejčíř z Hodolan a obecní výbor na ně vyčlenil částku 17 000 korun. Veškeré zakázky spojené s rozšířením a vybavením školy byly důsledně zadávány českým firmám.
Od poloviny 19. století až do 20. let následujícího věku se v čele holické obecné školy vystřídali tři řídící učitelé, kteří současně zastávali funkci varhaníka v místním farním kostele. Od roku 1846 až do své smrti v roce 1879 zde působil nadučitel Josef Novák. Všeobecně váženému učiteli vystrojila obec na vlastní náklady slavný pohřeb. Ve vedení školy jej vystřídal František Blatník, který byl nejen výraznou pedagogickou osobností, ale i vynikajícím zpěvákem, varhaníkem a spoluzakladatelem zdejšího čtenářsko-pěveckého spolku. F. Blatník byl osobním přítelem olomouckého hudebního skladatele Josefa Nešvery a s holickým sborem nastudoval několik jeho kompozicí, zejména slavnostních a vánočních mší. V prosinci 1904 jej obecní výbor jmenoval čestným členem obce. Roku 1907 odešel na vlastní žádost do penze a nedlouho poté zemřel.
Na jeho místo nastoupil Alois Sadílek, který v Holici působil od roku 1890 až do své smrti v roce 1929. Také on se stal výraznou postavou veřejného života obce. Jako dlouholetý předseda holického odboru Národní jednoty se zasloužil o založení české školy na Novém Světě, ale i mateřské a živnostenské pokračovací školy v Holici. Působil rovněž jako jednatel rolnické záložny a dlouholetý obecní kronikář, jehož zásluhou byla zaznamenána řada důležitých momentů v dějinách obce.
Nové impulsy získalo školství v Holici po 1. světové válce. V roce 1922 zde byla založena živnostenská pokračovací škola a o rok později rozhodlo obecní zastupitelstvo o zřízení mateřské školy. Po nezbytných adaptacích, které si vyžádaly přes 9600 Kč byla školka otevřena v přízemí obecního dvora č. 25 dne září 1924.
V roce 1932 bylo zahájeno zdlouhavé jednání o stavbě nové budovy pro obecnou školu, jelikož její původní prostory již byly vzhledem ke zvyšujícímu se počtu žáků nedostatečné (od roku 1921 byla škola šestitřídní a v roce 1932 měla i s pobočkami deset tříd). Obecní zastupitelstvo vypsalo veřejnou soutěž, z níž vzešel vítězně návrh Ing. M. Lamla z Brna. Na stavbu školy uzavřela obec půjčku ve výši 260 000 Kč u Ústřední záložny rolnické v Olomouci, 100 000 Kč věnovala z vlastního kmenového jmění. Za tyto peníze vykoupila usedlosti čp. 37 a 38 se zahradami, které kdysi náležely místnímu obvodnímu lékaři Jakubu Hudcovi a na jejichž místě měla nová škola stát. Ještě v témže roce měla být stavba zahájena, občanské strany v obecním zastupitelstvu však prosadily její odložení (a z důvodů vysokých nákladů se zasazovaly jen o provedení přístavby ke staré školní budově. Stavba nové školy podle původního záměru tak mohla být zahájena až na podzim roku 1935. Stavební práce, do nichž byla zařazena i adaptace tělocvičny a budov obou vykoupených statků, byly zadány staviteli T. Šipkovi z Hodolan. Obec si na ně půjčila další 1 milion Kč u Hypoteční zemědělské banky v Brně s lhůtou splatnosti 35,5 roku na šestiprocentní úrok. Celkový náklad stavby činil cca 1 678 000 Kč.
Nová školní budova v zahradách bývalých usedlostí č. 37 a 38 byla slavnostně otevřena dne září 1936. Obecní kronikář ji nadšeně charakterizuje jako „jednu z nejkrásnějších školních budov poslední doby“. V moderním objektu nalezla útočiště především nově zřízená újezdní měšťanská škola. O jejím založení jednali představitelé obce již od roku 1928, definitivní rozhodnutí však padlo až po vydání nového zákona o újezdních měšťanských školách v březnu 1936. Do té doby navštěvovali holičtí žáci zejména měšťanku v sousedních Hodolanech, případně jiné měšťanské školy v Olomouci či Velkém Týnci. Do holické měšťanky bylo v září 1936 zapsáno prvních 82 žáků, prvním ředitelem školy byl jmenován Štěpán Vychodil, dosavadní ředitel měšťanské školy ve Velkém Týnci. V roce 1938 obdržela škola čestný název „Masarykova měšťanská škola“.
Umístění měšťanky v nové budově ale současně znamenalo, že se prostorové problémy obecné školy nepodařilo zcela vyřešit. Obec proto musela v roce 1938 přistoupit k celkové adaptaci původní školní budovy, která nadále sloužila obecné škole. V jejím čele stál od roku 1930 řídící učitel Jan Horský, předseda Učitelské jednoty olomoucko-šternberské a další holický obecní kronikář, který se významnou měrou zasloužil i o stavbu nové měšťanské školy.
Na podzim 1938 se ve staré školní budově ubytovalo československé vojsko a později zde našli na několik dní azyl i uprchlíci z Němci zabraného pohraničí.
Nacistická okupace postihla tvrdě i holické školství. Ve školách bylo zavedeno nejdříve dvojjazyčné a od roku 1943 jen německé úřadování (to se týkalo nejen korespondence, ale i vedení úředních knih včetně konferenčních protokolů, třídních knih a výkazů). Učitelé si museli bezpodmínečně osvojit dokonalou znalost němčiny, povinně navštěvovali jazykové kurzy a skládali úřední zkoušky. Hlavním vyučovacím předmětem se stala němčina, jež byla vyučována již od 1. ročníku až 8 hodin týdně (češtině se věnovalo maximálně 4 hodiny týdně) ve zvláštní učebně. Obsah veškeré výuky byl upravován v nacistickém duchu a regulován na nejnutnější míru, dějepis byl zrušen úplně. Z učitelských i žákovských knihoven měly být vyřazeny stovky „závadných“ knih a jen zásluhou uvědomělých a statečných pedagogů byla většina knižních fondů zachována.
Školy byly od září 1941 reorganizovány podle německého vzoru – 4 třídy školy obecné a 4 třídy školy hlavní (dříve měšťanské). Z obecné školy do školy měšťanské (hlavní) již nemohli žáci postupovat v libovolném počtu jako doposud, do 1. třídy měšťanky smělo postoupit jen 33 % všeho žactva 5. resp. 4. třídy obecné školy. Žáci nastupovali do vyšších typů škol o rok dříve, aby mohli být tím dříve nasazeni jako dělníci do práce pro říši. Źáci se účastnili povinného sběru odpadových surovin a pracovních brigád. Učitelé byli zase využíváni pro nejrůznější úřednické práce v obci – vedli statkové archy rolnických usedlostí, prováděli soupis výmlatu apod. V říjnu 1944 byla řada učitelů povolána pracovním úřadem do válečné pracovní služby, na hlavní škole zůstal dokonce jen zastupující ředitel F. Látal.
Vyučování neobyčejně trpělo tím, že školních budov bylo často používáno k jiným účelům. Budova hlavní školy byla v září 1944 zabrána pro Hitlerjugend a neučilo se v ní sedm a půl měsíce. V budově obecné školy bydleli v roce 1945 po tři měsíce zákopníci.
Nepohodlní učitelé se snadno stávali obětmi nacistické perzekuce. Holický učitel Alois Karásek musel opustit školu a byl nasazen jako dělník do Solných mlýnů. Do předčasné výslužby musel v srpnu 1941 z nařízení říšského protektora odejít ředitel zdejší měšťanky Š. Vychodil. Až do listopadu 1945 jej zastupoval odborný učitel Florián Látal. Ve vedení obecné školy se vystřídali řídící učitelé Augustin Marek a Ladislav Uhlíř. Tragický byl osud odborné učitelky Milady Petřkové, sestry Dr. Vladimíra Petřka, duchovního české pravoslavné církve v Praze, který byl nacisty umučen pro spoluúčast při atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha v roce 1942. M. Petřková byla odvlečena do koncentračního tábora v Osvětimi, kde následkem prožitých útrap v dubnu 1943 zemřela. Mezi holickými učiteli se našli i aktivní účastníci protinacistického odboje. V britském královském letectvu sloužil kapitán Vítězslav Pospíšil, do roku 1940 odborný učitel na zdejší měšťanské škole.
Krátce po osvobození (22. května 1945) bylo obnoveno vyučování na obecné i měšťanské škole, v provozu zůstala rovněž mateřská škola. Pětitřídní obecnou školu s jednou pobočkou spravoval řídící učitel Jaroslav Smékal, školu navštěvovalo v roce 1947 na 180 dětí. Pětitřídní měšťanskou školu vedl opět ředitel Štěpán Vychodil, v roce 1947 se v ní učilo přes 100 žáků. Mateřskou školu s téměř pěti desítkami dětí řídila učitelka A. Kostová, v roce 1947 byla školka rozšířena o druhé oddělení. Dne 1. září 1948 nabyl účinnosti zákon o jednotné škole. Na jeho základě se dosavadní obecná škola změnila na pětitřídní národní školu a měšťanská škola byla přeměněna na čtyřtřídní střední školu, do níž povinně postoupili všichni žáci, kteří úspěšně ukončili pátý ročník národní školy. V čele národní školy stál až do odchodu do penze J. Smékal, kterého v roce 1952 vystřídal Svatopluk Zeman. Střední školu vedl od roku 1949 po odchodu Š. Vychodila do penze opět odborný učitel F. Látal.
Mateřskou školu řídila M. Lepaříková, od roku 1951 pak ředitel národní školy Smékal. V roce 1952 byla její ředitelkou ustanovena Božena Losertová, která na holické mateřské škole působila již v letech 1924-1939. Její zásluhou se stala místní školka jednou z nejlepších v okrese. V roce 1954 získala nové prostory v domě čp. 4 na návsi Svobody. Od roku 1957 vedla holickou školku Vlasta Husáková, kterou v listopadu 1960 vystřídala Anna Sehnalová.
V listopadu 1950 byly pro žactvo národní i střední školy zřízeny první družiny mládeže.
Výchova a vzdělávání žáků byly po únoru 1948 důsledně vedeny v novém lidově demokratickém duchu. Klíčovou se stala výuka ruského jazyka a občanská výchova, naopak byla redukována výuka náboženství, jež se stalo nepovinným předmětem vyučovaným jen v odpoledních hodinách. K novému duchu výchovy přispívala rovněž nově založená pionýrská organizace. Obecní kronika zaznamenává, že koncem školního roku 1950/1951 složilo prvních 42 žáků pionýrský slib. Žáci se pod vedením svých učitelů opět účastnili povinných brigád v zemědělství a sběru odpadových surovin.
Od 1. září 1953 byly národní a střední škola v Holici v rámci další školské reformy spojeny do osmileté střední školy. Jejím pr vním ředitelem byl jmenován Josef Petr, jehož v roce 1955 vystřídal Svatopluk Zeman, o dva roky později Alois Kočí a od září 1958 Leopold Kovařík. Spojená škola měla v prvním roce své existence 14 tříd, jež navštěvovalo 449 žáků. Učilo na ní 16 učitelů. Při škole působila řada zájmových kroužků, úspěchy slavilo žákovské ochotnické divadlo pod vdením paní učitelky Dudové. V roce 1957 získali holičtí žáci prostřednictvím Sdružení rodičů a přátel školy a MNV vlastní rekreační objekt v Nové Vsi u Rýmařova, využívaný zejména o letních prázdninách jako pionýrský tábor. Školní družina byla od roku 1959 umístěna v nových prostorách zrušeného hostince „U Přemysla Oráče“ na návsi Svobody č. 37.
Dne 1. září 1959 byla při zdejší osmileté škole otevřena devátá třída. Holice se stala jednou ze dvou obcí olomouckého okresu, kde byla pokusně uskutečňována devítiletá školní docházka. Od 1. září 1960 se místní osmiletka úředně změnila v základní devítiletou školu, jež v dalších desetiletích připravila na život stovky holických dětí. Ředitelem ZDŠ v Holici zůstal až do srpna 1968 Leopold Kovařík. V letech 1968-1976 řídil školu Miroslav Dokoupil, kterého v letech 1976-1990 vystřídala Nina Skyvová. Základní devítiletá škola se mezitím změnila na Základní školu v Olomouci – Holici.
Společenské změny po listopadu 1989 se nevyhnuly ani holické škole, vedené od března 1990 Mojmírem Chytilem, jehož v únoru 1992 vystřídala Olga Rychlá. V roce 2002 se do funkce ředitele vrátil Mojmír Chytil. Obě školní budovy prodělaly významné rekonstrukce a modernizace. V roce 1993 získala starší budova školy, v níž je umístěn její 1. stupeň, novou plynovou kotelnu, instalovány byly nové radiátory. O dva roky později byla vybudována plynová kotelna i v novější budově 2. stupně základní školy, kde byly rovněž rekonstruovány šatny a položena nová podlahová krytina. V roce 1996 byla započata důkladná oprava školní tělocvičny. Rekonstrukce pokračovaly v dalších letech opravami střechy, vodárny, nátěrem podlahy v tělocvičně a pokládáním nových podlahových krytin v jednotlivých učebnách, opravami svodů a okapů, oken, vstupů do obou školních budov či sociálního zařízení. V roce 2000 byla provedena celková rekonstrukce elektroinstalace v budově 1. stupně školy. V letošním roce mají být mj. přestěhovány školní dílny do budovy mateřské školy, na další léta jsou naplánovány výměny oken v obou školních budovách a celková rekonstrukce sociálního zařízení.
Holická škola vychovala během více než 250 let svého působení celé generace tvořivých občanů a má všechny předpoklady zůstat úspěšnou „dílnou lidskosti“ i pro další pokolení.
Sbor dobrovolných hasičů v Holici
Vedle válek, epidemií a občasných povodní „navštěvoval“ obec v minulosti často i „červený kohout“. V dostupných pramenech se dochovala nejstarší zpráva o ničivém požáru, který zachvátil dědinu v roce 1544. Zhoubný oheň byl jistě průvodním jevem vpádu vojsk ve válečných časech a někdy zasáhly i přírodní živly (požár kostelní věže při bouři v roce 1769). Šíření ohně bezesporu významně napomáhaly doškové či šindelové střechy většiny usedlostí a větší množství různých dřevěných staveb. Holičtí sice již v roce 1807 zakoupili jednoduchou ruční stříkačku, neorganizované hašení však většinou nebylo příliš účinné.
Podrobnější zprávy o častých požárech v obci pocházejí z 19. století. Asi nejstrašnější následky mělo řádění ohně v Holici dne 15. ledna 1836, při němž lehla popelem velká část obce (postiženo bylo 52 selských usedlostí, chalup a domků, shořela rovněž řada stodol a výměnků). Požár měl o to tragičtější důsledky, že předchozí dva roky se vyznačovaly mimořádným suchem a neúrodou. Nešťastníkům pomáhal olomoucký magistrát a v jejich prospěch se scházely i sbírky obilí, potravin a peněz.
Podobný požár postihl Holici dne 22. května 1854. Shořely při něm usedlosti číslo 30-50 na jedné straně a 5-23 na druhé straně návsi spolu se všemi domky uprostřed vesnice. Ohni padla za oběť i škola, ušetřen zůstal jen kostel s farou.
Při požáru v červenci 1861 lehlo popelem 12 stavení. V září 1867 zničil oheň sedm holických usedlostí, o čtyři roky později vyhořelo dalších sedm domků. Opakující se ničivé požáry, jejichž šíření obyvatelé Holice nedokázali účinně bránit, přivedly několik osvícených mužů na myšlenku založení sboru dobrovolných hasičů. Největší zásluhu na jeho vzniku měl zdejší kovářský mistr a obchodník s uhlím Vavřín Kožušníček spolu s tehdejším starostou obce Martinem Klukou, radními Josefem Štěpánkem a Janem Vykopalem a učitelem Františkem Košutem.Ustavující valné hromady dne 15. dubna 1884 se účastnilo 34 zakládajících členů. Prvním předsedou sboru byl zvolen rolník Josef Rychlý, který tuto funkci s přestávkami zastával téměř 40 let. Prvním náčelníkem sboru se stal učitel František Košut, jehož již v říjnu téhož roku po jeho odchodu na nové působiště vystřídal Vavřín Kožušníček. Na svátek sv. Floriána dne 4. května 1884 byla uspořádána slavnost založení sboru dobrovolných hasičů spojená se slavnostní mší, průvodem k soše sv. Floriána a prvním hasičským plesem.
Místní hasičský sbor se stal po čtenářsko-pěveckém spolku druhým nejstarším spolkem v obci (a zůstává nejstarším dosud fungujícím spolkem v Holici), současně patřil k prvním sborům na Olomoucku vůbec. Od roku 1885 byl členem ústřední hasičské jednoty v Brně a župní hasičské jednoty pro střední Moravu se sídlem v Přerově. V roce 1888 přistoupil holický sbor dobrovolných hasičů k nově ustavené župní jednotě okresů Olomouc a Šternberk. Holice v červnu 1892 hostila župní hasičský sjezd. V.Kožušníček zastával zpočátku funkci „přehlížitele“ hasičské župy olomoucko-šternberské a roku 1894 se stal dokonce jejím starostou.
V té době měl holický sbor již 45 výkonných členů a těšil se velké přízni a podpoře obce, rolnické záložny i cukrovaru. Od počátku se plně zapojil do veřejného života obce. Hasiči se scházeli v obecním dvoře č. 25, v němž bylo umístěno i první hasičské skladiště. Konali pravidelná cvičení i veřejná vystoupení, ale pořádali i ochotnická divadelní představení a účastnili se rozličných slavností. Již v prvním roce své existence však také účinně asistovali při osmi požárech a za 15 let svého trvání vykázali 32 zásahů. Sbor byl od počátku vybaven stříkačkou, zakoupenou v roce 1884 za 1 400 korun. V roce 1889 získal novou dvoukolovou jednoproudní stříkačku, vybaven byl rovněž čtyřkolovým vozem, žebři, háky, lezeckým domem a různým nářadím, jehož celková hodnota byla v roce 1899 vyčíslena na 2 000 zlatých.
Holický sbor dobrovolných hasičů se podílel na přípravě hasičského pavilónu na slavné Národopisné výstavě v Praze pořádané v roce 1895.
Po smrti V. Kožušníčka se stal náčelníkem sboru místní učitel Janáček, jehož v roce 1907 vystřídal Raimund Kolmaš. V roce 1904 vznikl při sboru odbor dorostu, který měl o dva roky později 10 členů. V roce 1913 se konalo v zahradě Hanáckého pivovaru okrskové hasičské cvičení. Člen výboru zdejšího sboru Jan Findling byl v témže roce zvolen náčelníkem olomoucko-šternberské hasičské župy.
V době 1. světové války udržovalo činnost sboru jen šest členů, většina holických hasičů narukovala na frontu. Na bitevním poli padli bratři Navrátil, Král a Nešpor. Vojsko zabralo i hasičské skladiště.
Po válce byla činnost místních hasičů plně obnovena. V roce 1923 pro stáří odstoupil první předseda Sboru dobrovolných hasičů v Holici Josef Rychlý a novým předsedou byl zvolen místní rolník Albín Sklenář. Funkci náčelníka zastával Jan Findling. V témže roce byla stará stříkačka předělána na motorovou kombinovanou stříkačku v ceně 15 000 Kč. V roce svého čtyřicátého výročí měl holický sbor 52 činných a 112 přispívajících členů. Od svého počátku zasahoval u 41 místních a 52 přespolních požárů. V roce 1925 byl rozšířen o ženský odbor.
Záznam v obecní kronice z roku 1932 uvádí, že hasičský sbor vlastní nářadí v ceně 58 000 Kč a úplnou výzbroj pro 35 členů za 7 000 Kč.
V roce 1933 zakoupil sbor novou dvoukolovou motorovou stříkačku Vikov, vyrobenou v Hasičských závodech v Čechách pod Kosířem, o síle 35-40 HP za 44 750 Kč. Od svého založení do roku 1932 se Sbor dobrovolných hasičů v Holici podílel na likvidaci 55 místních a 70 přespolních požárů. V roce 1933 měl 8 čestných, 27 činných a 100 přispívajících členů, ke sboru patřilo i 6 dorostenců a 4 ženy.
V následujícím roce oslavil holický sbor 50 let svého trvání slavnostní akademií spojenou s divadelním představením, veřejným cvičením a veselicí v pivovarské zahradě. Zasloužilým členům sboru byly uděleny čestné medaile.
V červnu 1936 se 17 holických hasičů se sborovým praporem účastnilo slavnostního uvítání prezidenta E. Beneše na olomouckém nádraží. Členové sboru se účastnili i slavnostního otevření měšťanské školy v Holici. Hasičský sbor se však rovněž aktivně podílí na cvičeních v rámci no ě budované civilní protiletecké ochrany.
V roce 1938 byl novým předsedou sboru zvolen dosavadní náčelník Jan Findling, který byl současně i župním a krajským náčelníkem a od roku 1940 předsedou okrsku. Funkci náčelníka sboru převzal Jan Parč, kterého již v následujícím roce vystřídal Alois Alka. Holičtí hasiči získali v roce 1938 i svůj první automobil – šestiválcovou Tatru v ceně 8 500 Kč, zakoupenou z půjčky místní rolnické záložny.
V letech 2. světové války zasahovali holičtí hasiči při relativně častých požárech v obci a jejím blízkém okolí. K největším patřil požár ve velkostatku Nový dvůr v srpnu 1939, při němž byla zničena stodola s 18 vagóny ječné krmné slámy. Celková škoda byla vyčíslena na 100 000 korun. V březnu 1940 vyhořely hospodářské budovy Hamerského mlýna, kde znovu hořelo v listopadu téhož roku. V roce 1943 navštívil oheň několikrát velkostatek Nový dvůr.
Z nařízení protektorátních úřadů byl roku 1942 majetek zdejšího hasičského sboru předán obci, která jmenovala dvanáctičlennou jednotku pro požární službu. Zavedena byla stálá hotovost. V posledních letech války byla činnost sboru značně omezena a plně podřízena nacistickým úřadům. Držely se hotovosti, při leteckém poplachu se mužstvo muselo dostavit do zbrojnice, organizovány byly žňové hlídky a prováděny protipožární kontroly obytných budov a závodů.
Při osvobozování Holice Rudou armádou byl dne 8. května 1945 zapálen dům Š. Litvína v Masarykově ulici. Požár pod palbou obětavě zlikvidovali místní hasiči. Večer hořel i Hamerský mlýn, přístupové cesty však zablokovala postupující armáda a požár tak mohli hasit jen místní lidé. Následujícího dne přišel holický sbor o své vozidlo, jež jim zabavili vojáci Rudé armády (automobil byl posléze zničen při havárii).
Po osvobození byla činnost dobrovolného hasičského sboru postupně obnovena. V roce 1946 získali holičtí hasiči vojenskou sanitku Dodge v ceně 58 000 Kčs a vojenské vozidlo značky Laffly za 10 000 Kčs, jež bylo přestavěno v holické karosárně S. Václavka na otevřený hasičský vůz. V červnu toho roku hostila Holice sjezd IV. okrsku Okresní hasičské jednoty v Olomouci spojený s oslavami 60. výročí založení sboru. V zahradě Hanáckého pivovaru byly uspořádány hasičské závody a školní cvičení, v Lidovém domě se konalo ochotnické představení Tylovy hry „Paličova dcera“ a večerní taneční zábava.
Dle záznamu v obecní kronice měl Sbor dobrovolných hasičů v Holici v roce 1947 na 30 činných a 200 přispívajících členů a osmičlenný samaritánský sbor. Starostou (předsedou) spolku byl Jan Findling a náčelníkem Alois Alka. Hasiči cvičili pravidelně jedenkrát týdně a jednou ročně pořádali veřejné cvičení v pivovarské zahradě. Členové sboru se účastnili župních a krajských sjezdů i veřejných cvičení v sousedních obcích. Spolek rovněž pořádal pravidelné schůze spojené s odbornými a osvětovými přednáškami, každoroční hasičský ples a několik tanečních zábav, občas i ochotnické divadelní představení. Vlastní závodní hasičské sbory byly zřízeny v Solných mlýnech, cukrovaru a v továrně Juta.
Poúnorové změny zasáhly i holický hasičský sbor. Místní akční výbor Národní fronty prověřoval členy výboru, v jehož čele zůstal předseda Jan Findling. Funkci velitele zastával František Alka, vystřídaný v roce 1954 Rudolfem Dvořákem. V roce 1950 byl Sbor dobrovolných hasičů v Holici změněn na místní hasičskou jednotu, posléze pak na místní jednotu (později základní organizaci) Československého svazu požární ochrany (z tradičních hasičů se stali „požárníci“), která se stala pevnou součástí Národní fronty financovanou z rozpočtu místního národního výboru. Sbor ovšem dokázal i ve změněných podmínkách vyvíjet dosavadní činnost. Organizoval výcvik dospělých členů i mládeže, zajišťoval protipožární prevenci, žňové hlídky, zasahoval při požárech v obci i okolí, pořádal však také veřejná cvičení, taneční zábavy, zahradní slavnosti v pivovarské zahradě i každoroční plesy a účastnil se hasičských soutěží v širokém okolí. V období všeobecně upadajícího zájmu občanů o veřejný život patřila hasičská jednota vůbec k nejagilnějším společenským organizacím v obci.
V roce 1955 byla provedena adaptace požární zbrojnice a spolkové místnosti v obecním dvoře za materiální pomoci místního národního výboru. V roce 1958 získali holičtí hasiči požární cisternu, kterou v roce 1963 nahradil značně opotřebovaný požární vůz značky Mercedes. V roce 1970 bylo zakoupeno valníkové vozidlo Tatra 805 a přenosná stříkačka PPS – 12.
Od roku 1957 stál v čele jednoty Alois Sedláček, který byl činným členem zdejšího hasičského sboru od roku 1933. Velitelem požárního sboru zůstával Rudolf Dvořák, jenž měl velké zásluhy na výchově hasičského dorostu. V roce 1966 jej vystřídal Miroslav Sedláček.
V roce 1974 si holičtí hasiči připomněli slavnostním způsobem 90 let existence svého sboru. Následujícího roku odchází Miroslav Sedláček na funkci velitele Městského výboru ČSPO v Olomouci a velitelem holického požárního sboru je zvolen Jiří Houšťava.
Místní hasiči vyvíjeli aktivní činnost i po připojení obce k městu Olomouci. Slavnostní valnou hromadou dne 25. května 1984 si tehdejší Základní organizace ČSPO a Požární sbor v Holici spolu s místními občany připomněly 100 let od založení zdejšího sboru dobrovolných hasičů. Oslavy pokračovaly slavnostním průvodem přes Holici za doprovodu dechovky za hojné účasti místních občanů i přespolních, ukázkou hašení, zábavnými soutěžemi pro děti a mládež, jakož i výstavou historické i současné hasičské techniky a dokumentů z dějin holického sboru. Požární sbor měl v té době 38 členů a do jeho čela byl následujícího roku zvolen nový výbor vedený předsedou Miroslavem Sedláčkem a velitelem Jiřím Houšťavou.
V souvislosti s celospolečenskými změnami po listopadu 1989 navázali i zdejší hasiči na osvědčené tradice. V roce 1990 obnovili Sbor dobrovolných hasičů v Holici, jenž se stal součástí Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, a v dalších letech plně uhájili jeho existenci. Starostou sboru byl zvolen Miroslav Sedláček a jeho velitelem zůstal Jiří Houšťava . V roce 1994, kdy si holický hasičský sbor připomněl 110 let svého trvání, tvořilo jeho členskou základnu 32 mužů a 5 žen. Novým starostou sboru byl toho roku zvolen Radoslav Šanovec.
Sbor se nadále účastní pravidelných cvičení, školení a soutěží. V březnu 1996 se holičtí hasiči podíleli na likvidaci povodňových škod ve Chválkovicích. V dubnu téhož roku vystřídal J. Houšťavu ve funkci velitele sboru Zdeněk Sedláček. V létě roku 1997 se příslušníci sboru podíleli na záchranných pracích při katastrofální povodni, jež postihla i holický Nový dvůr a objekty výzkumného ústavu zelinářského. Holičtí hasiči odčerpávali ve dnech 12. 7. – 4. 8. 1997 vodu z rodinných domků na Novém Světě, ale i v Nemilanech, na Klášterním Hradisku a v Černovíře. Záchranných prací se účastnilo 14 členů sboru.
V roce 1998 získal holický sbor dobrovolných hasičů za účinné pomoci olomouckého magistrátu nové vozidlo „Volkswagen Transporter“ pro šestičlenné družstvo a plovoucí čerpadlo „Plovčer 800“, jež bylo během roku nahrazeno výkonnějším agregátem. Sbor ovšem musel opustit hasičskou zbrojnici a provizorně si pronajmout garáž v usedlosti paní Stoličkové na návsi Svobody. V másledujícím roce byla holickým hasičům přidělena nová stříkačka TS 6/6 o výkonu 600 l/min.
V roce 1999 si holický sbor připomněl 115 let svého trvání. V témže roce měl 22 členů a jeho činnost byla zaměřena zejména na protipovodňovou aktivitu.
Od roku 2000 stojí v čele Sboru dobrovolných hasičů v Holici Jaroslav Šponar, velitelem sboru a hasičské jednotky zůstává Zdeněk Sedláček. Sbor se významnou měrou podílel na oslavách 725 let obce Holice pořádaných v září 2000. Výbava sboru byla obohacena o raftový člun, zakoupený díky sponzorům a výtěžku oslav. V prosinci téhož roku si sbor pronajal bývalou uhelnu kotelny firmy Olterm u cukrovaru, která byla v následujícím roce adaptována na novou hasičskou zbrojnici.
V letošním roce si Sbor dobrovolných hasičů v Holici připomene, jako nejstarší dosud činný spolek v obci, již 120 let svého trvání a mimořádně obětavé a mnohostranně činorodé práce pro její občany. Nezbývá, než mu do dalších let popřát mnoho zdaru v jeho záslužné činnosti.
Z historie holického fotbalu
Holický fotbalový klub vznikl pod hlavičkou Sportovního klubu Holice v roce 1932 a jako začínající celek byl zařazen do 4. třídy olomouckého okresu. Nadšení hráčů i funkcionářů klubu přineslo hned dvakrát za sebou postup, takže v roce 1934 již mužstvo hrálo 2. třídu, kde úspěšně bojovalo až do roku 1939. Válečná léta poněkud odsunula zájem o kopanou a nová kapitola se začala psát po osvobození roku 1945.
Zájem o fotbal byl veliký a členská základna se značně rozrůstala. V roce 1948 byl holický fotbalový klub v rámci sjednocení tělovýchovy začleněn do TJ Sokol Holice. V důsledku další reorganizace se stal v roce 1953 součástí TJ Spartak Holice a pod tímto názvem hrál se střídavými úspěchy do roku 1968, kdy se vrátil k názvu Sokol Holice. Po roce 1972 hráli holičtí fotbalisté pod hlavičkou oddílu kopané TJ Olomouc – Holice. V té době se účastnilo soutěží již šest místních mužstev, což dokládá velmi početnou členskou základnu. Holická kopaná vždy dbala na masovost a z této široké základny vychovávala kvalitní fotbalisty pro vyšší soutěže. V druhé polovině 70. let to byl např. Petr Slaný (Baník Ostrava, Sparta Praha).
V roce 1994 došlo ke sloučení oddílu kopané TJ Olomouc – Holice s FC Lokomotiva Olomouc. Tímto spojením se výrazně rozšířil počet mužstev a přibylo kvalitních trenérů, hlavně mládežnických mužstev. Sloučení obou subjektů a následný strmý vzestup klubu, který se od TJ Olomouc – Holice osamostatnil a přijal název FK Holice 1932, byl výsledkem práce nového předsedy klubu a hlavního sponzora Vladimíra Dostála.
V ročníku 1995 – 1996 postoupilo mužstvo poprvé do divize, kde dvakrát skončilo druhé, aby v ročníku 1998-1999 jednoznačně s bodovým ziskem 81 a s náskokem 26 bodů před druhým Novým Jičínem zvítězilo a postoupilo do Moravskoslezské fotbalové ligy. Přesto, že v podzimní části skončilo na 7. místě, dokázalo v jarní soutěži prohrát jen jednou a jako nováček MSFL vyhrálo a postoupilo do II. ligy.
Tu začalo ještě pod původním názvem, ale nutnost působit v profesionální soutěži jako akciová společnost donutila vedení klubu založit 1. HFK Olomouc a. s. (První holický fotbalový klub). Prezidentem klubu se stal J. Picek, V. Dostál byl zvolen do funkce předsedy představenstva. V ročníku 2000-2001 mužstvo obsadilo 12. místo, v ročníku 2001-2002 poskočilo na 9. příčku konečné tabulky. Cílem holických fotbalistů zůstává udržet se ve středu tabulky, hrát pohledný fotbal pro diváky a dávat možnosti mladým fotbalistům. K plánům do budoucna náleží i rekonstrukce starých šaten z roku 1954 a přístavba nového zázemí se sociálním zařízením, rehabilitací, výstavba tribun, splnění všech podmínek projektu „Ligové stadióny 2003“ a zabydlení se ve druhé nejvyšší soutěži Českomoravského fotbalového svazu.
Pečeť obce Holice
Nejstarší známé pečetidlo obce Holice pocházelo zřejmě z roku 1675. Jeho dochované otisky z let 1749 a 1787 mají tvar kruhu o průměru 28 mm. V pečetním poli, odděleném od opisu linkou, se nachází stojící postava patrona zdejšího kostela sv. Urbana s mitrou, jež drží v pravé ruce kardinálský kříž a v levé ruce granátové jablko s křížem. Ve výši hlavy světce je rozdělený letopočet 1675. Opis pečeti zní: PECET CELE OBCE HOLICE SWA URBANAE.
V sedmdesátých letech 19. století používal obecní úřad kulaté razítko s postavou sv. Urbana uprostřed a legendou: PREDSTAVENTSKY URAD OBCE HOLICE S URBAN. Ve 20. století je nahradilo prosté nápisové razítko.