Přísaha příslušníků československé armády v letech 1918 až 1939
„Přísaháme při všem, co jest nám svato, a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budeme poslušni presidenta a vlády republiky Československé a všech svých velitelů, presidentem a vládou ustanovených; přísaháme, že budeme bez odmluvy plniti jejich nařízení vždy a všude, i v nebezpečí, bez váhání a odporu, že svých vojsk neopustíme, ale i životy své ochotně dáme na ochranu vlasti a za její svobodu; přísaháme, že budeme druh druha milovati, k sobě věrně státi, v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce se brániti tak, jak nám káže mužná čest a vědomí povinnosti občanských. Tak přísaháme!“
Tak přísahal a do konce svých sil splnil přísahu náš občan Bohumil Netopil. Narodil se 29. 4. 1916 v Lobocích, ale po smrti své matky se jako tříletý s otcem přestěhoval do Holice. V třinácti letech osiřel úplně a o výchovu pak pečovala jeho teta. Bylo to v době světové krize, velmi tíživého období. Vyučil se zedníkem, ale byla nouze o práci, svízelné existenční podmínky. Byla to doba, kdy se u nás začínalo rozvíjet letectví, které mladého Netopila zcela uchválo. Za velmi obtížných podmínek a odříkání se svým kamarádem Valouškem se stal členem Hanáckého aeroklubu MLL (19. 9. 1936). První činnost leteckého výcviku probíhala na neředínském letišti, kde nadšenci do létání absolvovali bezmotorový výcvik. Školení probíhalo každou sobotu a neděli jen s polední přestávkou. Tenkrát byly teorie i prakcký výcvik poplatné době začínající letecké činnosti u nás. Vytrvalost dokončit výcvik byla odměněna osvědčením, které Bohumil získal s velmi dobrým prospěchem a byl doporučen i se svým kamarádem Ladislavem Valouškem pro motorový výcvik.
Tehdy v letech 1936–1937 vznikla akce „1 000 nových pilotů“. Výcvik motorového létání byl již prováděn v pracovní době. Tento výcvik byl perná práce, u níž vydrželi jen nejhouževnatější. Létalo se od května do října. Bylo to již v době, kdy se dala jakžtakž sehnat práce pro zedníka. Zůstat bez práce, to bylo nemyslitelné, a tak vstával ve 3 hodiny ráno a na kole dojel na letiště připravit letadlo. První start byl již ve 4 hodiny ráno, v 6:30 se končilo a pak zase rychle do práce. Po práci zase na letiště a létalo se někdy až do 21 hodin. Samozřejmě včetně všech nezbytných prací kolem létání. Jen opravdu nadšenci a chlapi s pevnou vůlí a vytrvalostí dokončili výcvik a složili zkoušky motorového létání s pilotním diplomem. Jako vycvičený pilot pak, až přišla jeho doba, narukoval u 2. leteckého pluku doktora Edvarda Beneše v Olomouci. Na vojně absolvoval poddůstojnickou i pilotní školu. Pak zažil ten ostudný a potupný rok, kdy byla naše republika všemi zrazena a okupována hitlerovským Německem. Jak směšně znělo poučení o zachování vojenského tajemství, když bylo kolem plno zrady. Tehdy si propuštění vojáci začali uvědomovat tu hrůzu a neštěstí, které potkalo náš národ. Armáda byla rozpuštěna, vojáci se vráli do civilních zaměstnání a přidali se k odporu pro okupaci organizovaném sportovním celonárodním spolkem Sokol, který organizoval ilegální odchody lidí odhodlaných bojovat za svobodu Československa do zahraničí.
Dne 29. 6. 1939 odjel Bohumil s Ladislavem Valouškem do Ostravy a po domluvě, za pomoci železničáře Sochorka, večer naskakují do rozjíždějícího se vlaku a ukryti na WC opouštějí Protektorát.
