3.12.2017

Občanský postoj

Nemám rád náhubky, obojky, vodítka, řetězy a už vůbec ne (stranické) psí známky. Říkám co si myslím a tak, jak mi zobák narost. Co na srdci, to na jazyku, navzdory „náhubkovému zákonu“.

Po osmadvaceti letech tu deset miliónů lidí trčí nehnutě až po krk ve smrduté žumpě. Někteří rádi, jiní neradi. Veškeré bohatství země je rozkradené bývalými mocipány, jejich synky a dcerkami. Stát se bude kočírovat jako firma. Vepři a prasnice si chrochtají ve smrdutém blátě. Místo jedné zavrženíhodné mafie jsou dnes v České republice stovky mafií politických, ekonomických, soudních, mediálních, šoubysnysové, sportovní a mnoho dalších. Al Capone by bledl závistí. V rámci hesla „Curvy všech zemí rojte se!“, se z každého stává zasloužilý kdemohkrat! Košile je jim bližší než Kabáti. Na Ministerstvu škodění a kulturistiky naříkají nad tím, že dnešní mladí lidé málo čtou, nemají přehled a rozhled o stavu světa a společnosti. Problém vyřešili tak, že zvýšili daně, už tak drahých knih… Zemědělci vybíjí stáda, pronajímají se bývalé opuštěné kravíny, slepičárny, prasečáky…, ve chlívcích ticho a prázdno. Zodpovědní původci tohoto stavu si spokojeně chrochtají místo prasat, věrni heslu „Chrochtání musí zvítězit nad pravdou a láskou!“ Místo tradičních plodin máme na polích hektary slunečnic, máku a řepky…, debatujeme jen o prasečáku v Letech, hlavně ať na stole máme své oblíbené vepřo-knedlo-zelo a pívo k tomu…

Pokud si myslíte, že je možné poměry v současné České republice popsat bez vulgarismů, můžete to zkusit. Předem se dá ovšem říct, že to bude nedůvěryhodné, a hlavně se nám nepodaří vystihnout jádro věci. Neznamená to však, že musí být tento slovník používán v budoucnosti. Zmizí-li kurvy, zmizí i slovo jim určené.

Tupě zírám na televizní obrazovku a sleduji demonstrace ve Španělsku. Nemají tam Saakašviliho, ani kůrovce, ani Lukašenka, ani Putina a stejně se začali mydlit. Lidé na jedné straně barikády se chápou kamenů a sirek, na druhé klacků a holí. Nějak se přestávají spoléhat na politiky, petice, otevřené dopisy, policii, volby, své hlasy, zákony, soudy a právo. Je to logické. Když hlas občana politik neslyší, neboť si zacpává uši, aby ho volič nerušil v jeho bohulibé činnosti, tak si občas uvědomí, že jako signatář peticí je za vola… A vezme klacek. V Barceloně, Londýně nebo v Moskvě, v USA…na tom nesejde. Jen v Praze je stále nějaký nepochopitelný občanský klid. Ne, kdepak nechci se nechat popotahovat za vyzývání k násilnému svržení moci… Chci jen navrhnout, neslintejme, nenaříkejme u piva, pojďme zabouchat na Blaník! Nemyslíte, že je již třeba probudit Blanické rytíře? Když je nevzbudíme, co potom…?

Potom, nezbývá nic jiného než vyjít do ulic a dát najevo svůj občanský postoj.

Miky Marusjak